Kelly a Afrika

Jsem taková spontánní povaha a tak spoustu věcí dělám zbrkle. Tak to bylo i s plánováním těchhle závodů. Věděla jsem o nich už pár měsíců, ale že se přihlásíme jsem rozhodla asi 10 dní předem. Holky měly zimní výcvikovou pauzu, tak to byl první risk. Počítala jsem s Fínou, protože Kelly má v krvi prostě rukáv...a tyhle závody byly na ringo (figurant má speciální oblek a pes může kousat do jakékoliv části těla). S tím neměly holky dosud žádnou zkušenost. No a protože byl týden před závody tréning, jely jsme si to vůbec vyzkoušet.

Fíně nedělal tréning v podstatě problém, alespoň jsem si to myslela. Figurant trochu vydráždil, utíkal, zařval, to Fíně vyhovovalo, ale jaksi mi nedošlo, že závody to jsou policejní a tak spíš v praktických disciplínách, kde mi nikdo řvát ani prudit fenu nebude, jen prostě začne utíkat a co si pes neohlídá, to mu uteče :-) Ale popořádku....

Náš kynologický klub Koloveč jsme se snažili reprezentovat ve dvojici: my s Fínou a Jarda s maliňákem Coffeem, mladým, 1,5 ročním pejskem.
V den závodu jsme přifrčeli do Blovic s mírným zpožděním (jak jsem u toho já brzda, vždycky je všechno se zpožděním :o)) Za chvíli se losovalo: byla jsem předposlední: zbyly tam dvě plechovky piva s číslem vespod. A startovní číslo 1 bylo ještě tam...Kdo jinej by si ho mohl vytáhnout, než já????? Jedničku se srdíčkem :o) pro Láskovou....Na prvních závodech s tak úúúúžasně připravenou a natrénovanou fenou!!! 
Takže jsme se ani nerozkoukaly a šly jsme na první disciplínu, kterou jsem pro jistotu předtím nezkusila ani jednou: a to střelbu vzduchovkou na pět terčů s fenou odloženou 2 m od sebe. Už jen položit nerozhýbanýho dobrmana do sněhu bylo něco:zůstala sedět. Já se trefila jednou...
 

Pak hod granátem do sudu. Kdybych se do sudu trefila, tak by Fína asi vydržela: u třetího to už nevydržela: sakra háže, to mám asi aportovat, tak jdu...a krásně odaportovala skoro i s předsednutím :o) Takže za nulu :o) A první část jsme měly za sebou. Myslím, že se publikum výborně bavilo, jak zajímavě tenhle závod začíná!!! Zbývalo čekat na tmu. Všem ostatním účastníkům se dařilo líp a nejlíp Jardovi, který byl po téhle části závodu suverénně nejlepší! Všech pět zásahů a dva ze tří granátů!!!! Kam se hrabala vězeňská služba a policajti! :o))

Odpolední atmosféra byla moc příjemná, přijeli za námi naši figuranti a pár členek našeho KK :o) V půl šesté jsme nastoupily opět jako první s Fínou na obrany. Dychtivé publikum se shromáždilo za páskami v nadšeném očekávání. Tak jsem si zastavila procházejícího figuranta a udělala jsem prohlídku jako na ZVV1: to by šlo, pak krátký výslech, po kterém se figurant otočil a odcházel. Nechala jsem si nezkušeně delší vzdálenost a když se rozběhl, Fíně prostě utekl. Ne, že by ho blokovala, nechytila, prostě ho ani nepronásledovala. Kdyby se s řevem otočil do nás, tak to by si s tím jinak poradila...

Pokračovali jsme přes pole na vyhledání osoby. Ze startovní čáry se opravdu Fína 2x vydala pěkně na povel hledat, ale vrátila se s nepořízenou: řídila se očima, možná sluchem, ale na čich zapomněla. Blbka :-) Tak další nula...

Další disciplína: šlo se lesem a zpoza roští s řevem a nápřahy (konečně!!!) proti nám zaútočil figurant v ringu. To bylo podle Fínky gusta. Tam nasbírala mnoooho bodíků. I pěkně pustila, hlídala, no spokojenost :-)

Pak jsme sjeli po zadku oooobrovský krpál a dole už na nás rozhodčí volal: pusťte psa a běžte za ním!!! Tak jsem to udělala a vypustila Fínu do tmy kamsi: v dálce 50 m od nás stála skupina zvědavých návštěvníků a asi 15m od nich se rozběhla nějaká osoba v ringu, což Fína ani nezaregistrovala, protože ta osoba neřvala ani neběžela proti a tak běžela pomazlit lidi...asi... A tímto zkončilo naše vystoupení, či spíše fraška na téma dobrman na závodě do ringa bez tréningu :o))))

Bylo mi jasné, že za nás se určitě nikdo nedostane!!! :o)))) Moc jsme mačkali palce Jardovi a Coffeemu. Pěkně jim to šlo (o dost líp, jak nám), ale chybky se nasbíraly a tak Jarda byl nakonec z výsledku trochu zklamaný. No, však mají kariéru před sebou!!! Já letos šla přesně v jeho stopách, jen on měl loni startovní číslo 2 :o)) Ale místo poslední, i když teď 43. a ne 23. jako on loni. Pozdě v noci bylo vyhlášení výsledků. Šla jsem si jako první a představte si, že pro cenu útěchy- dostaly jsme dva NÁÁÁDHERNÝ, kvalitní aporty! Pak celé závodní pole nic, až zas ti borci na prvních místech :o))) Tak občas se "vyplatí" být i poslední.

Chápu, že si mnozí poklepete na čelo, kam jsem to lezla a proč, ale věřte nebo ne, fantasticky jsme si to celé užili! Nechci se někam honit za kdovíjakými výsledky a prvními místy, na to jsou mezi dobrmankáři jiní, já si to chci s holkama užít, ne drtit každý detail, klepat se, nervit a pak neúspěch ořvat. Chci si užít to, co s kynologií souvisí. A ten den to bylo o skvělé partě lidí, perfektně zorganizovaném závodě, příjemné náladě a všichni se tam usmívali- proto mám tu pejskařinu tak ráda. Přes den svítilo sluníčko, v noci nebyl mráz moc krutý, prostě krásný den a noc.

Takže první závod s Fínou máme (neúspěšně) za sebou, nabrali jsme chutě, takže odrazit a s chutí do nové sezóny! AŤ UŽ JE JAROOO!!!

Fotky nás nemám, tak jen přiložené ty, co jsem cvakla : Jarda a Coffee.